Minulý víkend strávily holky společně.Byl to super relax,avšak od neděle se Michelle své kamarádce vůbec neozvala a tak Nicole vyrazila na návštěvu,aby se přesvědčila,že je její kamarádka v pořádku...
N.: ,,No prosím Tě,ty se vůbec neozveš a já se můžu pomalu zbláznit starostí!Stalo se něco?!"
M.: ,,Promiň,ale potřebovala jsem přemýšlet..."
N.: ,,Proboha a o čem?!Snad né zase o něm,to už jsme probraly a já doufala,že jsi přišla k rozumu."
M.: ,,No...vlastně to tak "trochu" s ním souvisí.Mám překvápko."
N.: ,,Hmm...a jaké?!Bože,z Tebe to tedy fakt leze!"
M.: ,,Jsem těhotná."
N.: ,,Cože?!Jak je to možný?!Co budeš dělat?!"
M.: ,,Vzhledem k tomu,že už sama máš dítě,bych neočekávala od Tebe otázku,jak jsem k tomu přišla?!"
N.: ,,Nebuď ironická.Vím,položila jsem otázku blbě.Cožpak si nebrala prášky a jak už dlouho?!"
M.: ,,Jistěže beru,nebo jsem respektive brala.Bohužel selhaly,prý se to stát může.Způsobují to různé faktory,proč to někdy zkrátka selže.Termín porodu mám v lednu,takže už pár měsíců jsem v tom.Nepoznala jsem to dřív,protože mi špatně nebylo a menstruaci jsem měla,sice slabou,ale měla,ale to mám skoro vždy,takže jsem nepanikařila."
N.: ,,Páni,nevím co na to říct.To je tedy překvápko?!No a necháš si to?!"
M.: ,,Se nedivím.Se mnou to také málem seklo!Jdu na běžnou prohlídku a nechat si předepsat další prášky a ono tohle...Doktor mi řekl,že pokud budu chtít jít na potrat,tak se musím dostavit do pátku,jinak prý by bylo už pozdě...Nikam jsem nešla.Ve dne v noci jsem přemýšlela a nakonec jsem se rozhodla,že si dítě nechám.Třeba je to také poslední možnost...kdoví,jestli bych ještě někdy otěhotněla..."
N.: ,,A jemu to řekneš kdy?!Předpokládám,že o tom ještě neví.Kdy mu to chceš říct,mám jet s Tebou?!"
M.: ,,Nic mu říkat nebudu!"
N.: ,,Cože?!?Proč ne,myslím že by to vědět měl?!"
M.: ,,Podívej se,on je už úplně někde jinde a .... zkrátka mu nic neřeknu."
N.: ,,Nechápu proč?!Dobře,už sice spolu nejste,ale to dítě je i jeho,má právo to vědět a..."
M.: ,,Ne,nemá.To právo ztratil toho dne,kdy mě vymazal ze svého života.Takže nemá právo,žádný.Navíc se před ním nechci ukazovat,jako nějaká ubohá chudinka,která se něčeho chce doprošovat.Stejně by z toho žádnou radost neměl,naopak."
N.: ,,Dobře,teď si rozčílená a neuvažuješ rozumně,ale vážně si přesto myslím,že by to vědět měl.Co když se to časem dozví?!"
M.: ,,Jak by se to mohl dozvědět?!Žije v jiném městě,v kontaktu nejsme a nemáme společné přátelé,takže se to vážně nikdy nemusí dozvědět,když mu to neřeknu a já mu to neřeknu."
N.: ,,Ale sama to neutáhneš a tenhle byteček je hrozně mrňavý!"
M.: ,,Neboj,vše jsem si prostudovala a můžu ještě pracovat.Časem se asi budu muset porozhlédnout po něčem větším,sem se mi nevejde ani postýlka a tak..."
N.: ,,Kéž by jsi přišla k rozumu."
M.: ,,Vážně se nemusíš bát.Bude to v pohodě."
N.: ,,No,když myslíš...Budu muset už běžet.Zavoláme si,jo?!A ještě se tu v týdnu ukážu nebo můžeme někam vyrazit,to bude asi lepší.Domluvím se s manželem,aby pohlídal malou a my něco podniknem."
M.: ,,Dobře,to zní skvěle.Budu se těšit.Tak pa a pozdravuj doma."
N.: ,,Stejně si myslím,že by jsi mu to měla říct!Tak jo,už letím a opatruj se.Zavoláme si.Ahoj."
M.: ,,Ahoj."
V tomto momentě příběh zatím končí...,ale nebojte se.Časem napíšu pokračování,až bude o čem psát.
Mimochodem,poslední dobou mi zase zlobí blog.Nemůžu vkládat své vlastní komentáře(padá to do spamu),ani ke svým článkům,ani jinde.Zlobilo to už minulý týden,po pár dnech ok a teď znovu.Rozčiluje mně to,ale doufejme,že to brzo zase vyřeší.
Jinak přeji krásný zbytek neděle,
La Micha & její panenky.
Žádné komentáře:
Okomentovat