Od té neslavné návštěvy cítí,že Romana ztrácí.
Roman: ,,Omlouvám se,ale dříve to opravdu nešlo.Měl jsem toho hodně."
Marisol: ,,Podívej se,chápu,že jsem to zvorala a nechovala se zrovna nejlíp.Omluvila jsem se.Byla bych ráda,kdyby to bylo mezi námi jako dříve.Vždyť nám bylo spolu fajn,ne?To nemůžeš popřít?!"
Roman: ,,Posadíme se?"
Roman: ,,Nemůžeš popřít,že toho máme příliš společného?"
Marisol: ,,No,v jedné oblasti nám to klape perfektně,nemyslíš?!"
Roman: ,,A jinde?!Nevadí Ti,že jsem úplně jinde než ty?"
Marisol: ,,Mohl by jsi být po mém boku,kdyby jsi chtěl..."
Roman: ,,Chápu a nelíbí se mi,kam tím míříš."
Marisol: ,,Moc přemýšlíš.Co to nechat jednoduše plynout a jen si užívat?"
Roman: ,,Není to s tebou jednoduchý."
Marisol: ,,V jednoduchosti je nuda a to ani jeden z nás nechce."
Roman doufal,že odejde domů,ale mělo mu být hned jasné,že Marisol má jiné plány...
Marisol: ,,Půjdeš se mnou?Doma mám Tvůj oblek na svatbu a ještě si ho musíš vyzkoušet..."
Oba věděli,že to otázka vlastně není a také i to,jak to skončí,pokud s ní odjede do jejího domu.
Roman měl na sebe zlost,že se jí nechává tak ovládat.Neměl ale sílu jí od sebe odstrčit.Vábila ho jako můra ke světlu a i když riskoval,že se spálí,nemohl si pomoci...
La Micha & její panenky
