Nalijme si z čistého vína

Sofia přišla na poslední zkoušku svých svatebních šatů...

Marion neví,že se Adam a Sofia spolu rozešli...

 Marion: ,,Udělala jsem Ti několik fotek a pošlu Ti je do mailu...Sofie,jsi překrásná.V těch šatech vypadáš jako princezna.Jak se v nich cítíš,to je důležité?"

Sofia: ,,Marion,ty šaty předčily mé očekávání.Jsi skvělá krejčová,skutečně.Škoda,že ty šaty zůstanou uložené hluboko v šatní skříni..."

Marion: ,,Nelíbí se Ti?Možná jsem špatně pochopila Tvé požadavky,no ale pokud sebou hodím,jsem schopná ušít jiné..."

Sofia: ,,Marion,ty šaty jsou dokonalé.Jde jen o to,že žádná svatba nebude.Svlékni mi ty šaty a promluvíme si..."

Marion byla zmatená a měla snad milión otázek,ale raději mlčela.Pomohla Sofii se dostat z těch šatů a šla salon zamknout.Potřebují klid a soukromí...

Sofia řekla Marion,že udeřila na Adama a ten jí přiznal,že spolu měli poměr...Rozešli se celkem jako přátelé a zaráží jí,že Marion o ničem neví...

Sofia: ,,Adam chvíli ještě bydlel v mém domě,ale před pár dny se odstěhoval.Myslela jsem,že se vrátil k Tobě,že je s Tebou..."

Marion: ,,Ne,vůbec se neozval..."

Sofia: ,,To je zvláštní...Víš,on Tě skutečně miluje,i když udělal hodně chyb.Na mě se nikdy nedíval tím pohledem,jakým se dívá na Tebe a je těžké si to přiznat."

Marion: ,,Omlouvám se.Nechtěla jsem Ti ublížit a neměla jsem dovolit,aby..."

Sofia: ,,Marion,on by se mnou stejně nakonec nezůstal.Prokázala si mi službu a otevřela oči.Bylo tvrdé si to přiznat,ale je to tak."

Marion: ,,Nevím,co Ti na to mám říct..."

Sofia: ,,Nemusíš říkat nic.Zavolej Adamovi.Nešlapej si po štěstí.Už Vám nic nebrání být spolu..."

Sofia: ,,Marion,ráda zůstanu i nadále Tvou přítelkyní.Jsi chytrá a já mnoho přátel  nemám.Né takových,se kterými si člověk může upřímně popovídat."

Marion: ,,Jistě.Budu ráda."

Sofia: ,,Nepřemýšlej dlouho a zavolej mu..."

La Micha & její panenky

Nechceš mi něco říct?!

 

Sofie to už několik dní odkládala,ale dnes se rozhodla si promluvit s Adamem přímo.Už nechce čekat.Tuší,že se mezi nimi něco změnilo a že je tu pravděpodobně jiná žena...

Sofie: ,,Adame?Promluvíme si..."

Adam: ,,Jistě a co se děje?!"

Sofie: ,,Doufala jsem,že to mi povíš ty?!Podívej se,známe se prakticky od dětství.Znám tě velmi dobře a lhát neumíš,i když jsi zatraceně dobrý právník,ale mě jsi nikdy neobelhal.Posaď se a řekni mi,co se tu děje?!Vím,že v tom je jiná žena a nesnaž se lhát.Chci vědět,jestli to je jen nějaký úlet před svatbou nebo něco vážného?!Takže mluv..."

A Adam si k ní posadil a řekl jí všechno.Řekl jí o Marion z dob studií,i o tom,jak otec zuřil a vyhrožoval mu a on ho poslechl.Řekl jí,že tohle neplánoval a byl v šoku,když potkal po tolika létech znovu Marion a ještě měla šít svatební šaty pro ně.Snažil se odolat,ale stejně podlehl.Myslel si,že všechny city,které k ní cítil jsou minulostí a překvapilo ho,jak intenzivně na ní pořád myslel a pořád ho to k ní táhlo...

Sofie: ,,Proč jsi mi to Adame nikdy neřekl?!Věděla jsem,že Ti tehdy otec zakázal nějaký románek,ale on nám to řekl tak,že o nic vážného nešlo?!"

Adam: ,,Nevím.Možná jsem doufal,když o tom nebudu mluvt,že se city a vše,co jsem cítil vypaří do ztracena?!"

Sofie: ,,Koho si chceš vzít?"

Adam: ,,Ty by jsi pořád o mě stála?!"

Sofie: ,,Ano,budeš se divit,ale stále Tě miluju.Otazka zní,koho skutečně miluješ ty?"

Adam: ,,Sofie...nikdy jsem Ti nechtěl ublížit.Mám Tě rád.Hodně rád.Miluju Marion.Ale na tom už nesejde..."

Sofie: ,,Co se mezi Vámi stalo?!"

A tak jí Adam ve stručnosti řekl o jejich posledním setkání...

Sofie: ,,Adame,jsi volný.Běž za ní a dej to do pořádku.Se mnou by jsi nikdy šťastný nebyl."

Adam: ,,Nevím jak..."

Sofie: ,,Na něco přijdeš.Jsi chytrý chlap."

Adam: ,,Tak si půjdu sbalit věci..."

Sofie: ,,Nebylo by rozumnější si s ní nejprve promluvit a až pak se k ní nastěhovat?!"

Adam: ,,Nejdu za ní,jdu do hotelu.Tady zůstat nemůžu..."

Sofie: ,,Nemluv hlouposti.Pokoj pro hosty je volný.Zítra zavolám našim,vše zařídím."

Adam: ,,Děkuji..."

Sofie: ,,Možná mi to bude chvíli trvat,než se přes to přenesu,ale nechci přijít o naše přátelství..."

Adam: ,,Ani já ne..."

La Micha & její panenky

To má být konec?!

Neviděli se už několik dní.Adam trávil svátky a dovolenou v New Yorku se Sofií u její rodiny.Dnes se měli sejít u Marion doma,ale ona byla v práci...

Marion: ,,Copak tu děláš?"

Adam: ,,Ahoj lásko.To je tedy přivítání?Byl jsem u Tebe doma...Byly jsme domluvení na dnešku,ne?"

Marion: ,,Omlouvám se.Nestihla jsem Ti napsat,ať dnes nechodíš.Musela jsem do práce..."

Adam: ,,Chápu,nevadí.Tak zavři a můžeme jít..."

Marion: ,,Ty jsi to nepochopil?Nikam nejdu.Mám hodně práce,musím stihnout zakázky..."

Adam si povzdychl

Adam: ,,Koukám,že květiny dorazily."

Marion: ,,Ano,jsou krásné.To nemění nic na tom,že dnes nikam nejdu..."

Adam: ,,Jsi tvrdohlavá.No dobře,tak zítra či pozítří budeš mít volněji?" a přistoupil blíž,obejmul jí a chtěl jí políbit.Marion se však odtáhla. "Zlato,co se děje?!"

Marion: ,,Kdy jí to hodláš říct?Nebo si nás chceš nechat obě dvě?!"

Adam: ,,Marion,já jí to přeci nemohl říct o svátcích,to se nehodilo..."

Marion: ,,A bude se Ti to vůbec někdy hodit?!"

Adam: ,,Co to do Tebe vjelo?!Co vlastně chceš?!"

Marion: ,,Co chci?!No rozhodně nechci být jedna z těch žen,za kterými utíká manžel cizí ženy!!"

Adam: ,,Věděla jsi,že přeci jsem zadaný..."

Marion: ,,Aha,takže ty jsi neměl nikdy v plánu to se Sofií ukončit?!Jsem taková husa!"

Adam se jí snažil znovu obejmout,ale Marion ho od sebe odstrčila...

Marion: ,,Chci,aby jsi odešel.Tohle nemá cenu..."

a Adam odešel...

La Micha & její panenky